Kůň Chestion

Chestion si svou cestu nevydobyl snadno. Jeho začátky nebyly lehké – vyrůstal v těžkých podmínkách, na dráze se mu zprvu nedařilo a osud k němu nebyl zrovna laskavý.
A právě když už to vypadalo, že jeho životní příběh skončí v zapomenutí, ale objevila ho moje žena. Díky ní se dostal do dobrých rukou – a začal se měnit.

Z koně, kterému málokdo věřil, se stal kůň, který umí překvapit.
Na dráze pak ukázal, co v něm doopravdy je – třeba když v Bratislavě vyhrál tak jasně, že zůstal sám přes půlku cílové roviny.
Kdyby nepřišlo zranění, možná by jednou běžel i Velkou pardubickou. Ale i tak… nezahořkl, neztratil chuť. Ze zranění se zotavil a dodnes miluje pohyb, běh, otevřený prostor. A taky seno a spoustu dalších dobrot.

Dnes už nezávodí. Ale stále miluje běh.
Pod sedlem je klidný a vnímavý. Nevede, ale provází. Člověku vedle sebe dává sebevědomí, pocit bezpečí a zároveň nadhled.
Je přátelský, silný, ale nikdy netlačí. Spíš drží prostor – pro ticho, odvahu i návrat k sobě.

Chestion je přítel.
Ne proto, že umí něco "nabídnout", ale protože zůstal svůj – navzdory tomu, čím si prošel.